a.      Jen Bůh je svatý
       Jak říká modlitba Gloria, Bůh jediný je svatý. Boží světlo v nás může být zakryto našimi hříchy, nebo se v nás může odrážet, jako měsíc odráží světlo Slunce, pokud se v nás dostatečně projevuje život Kristův skrze Ducha svatého. Měsíc světlo nevydává, nýbrž šíří, odráží, předává sluneční světlo, jehož jediným zdrojem je Otec. Proto se klaníme pouze Bohu (kult Nejsvětější Trojice), ale uctíváme světce (úcta ke svatým a k Panně Marii, nejdokonalejší mezi svatými). Světec je tedy nejen někdo, kdo je jistě v nebi a jehož duše nazírá Boha tváří v tvář, ale také někdo, kdo je hoden napodobování. Nadto je to účinný přímluvce u Boha pro nás, kteří jsme na zemi a kráčíme za Ním (viatores, církev putující), a jeho přímluva nám umožňuje získat Boží milost a přízeň. Na rozdíl od jiných náboženství (například římského pohanství) Církev nikdy neřekla, že je někdo v pekle (damnatio memoriae). Pouze o některých lidech s určitostí tvrdí, že jsou v nebi.

b.      Definice: blahoslavení a svatí, mučedníci a vyznavači
       Úspěšný proces má dvě velké etapy:
       - blahořečení (blahoslavený, latinsky beatus. Na této úrovni je kult oficiálně místní, omezený na jednu diecézi nebo některé náboženské kongregace).[1].
     - svatořečení (svatí zapsaní do seznamu svatých, řecky kánonu. Prvním seznamem je 1. eucharistická modlitba neboli římský kánon. Kult je univerzální. Působí zde nejvyšší, neomylný učitelský úřad: za skutečnost, že světec je skutečně v nebi, se zaručuje Církev).

       Podle způsobu smrti existují dva druhy procesu, který se Božího služebníka může týkat:
        - mučedník: člověk, který zemřel za Ježíše Krista pro víru nebo ctnosti, jež jsou spojeny s jejím praktikováním. Vede se proces (akt) o mučedníkovi. Jde o nejvznešenější případ, neboť tento člověk napodobil Krista i ve smrti.
       - nenásilná smrt: v tomto případě se proces zabývá heroickým praktikováním ctností. Jedná se o vyznavače víry (vyznávají ji svým životem).